Ney - posvátná místa Bhútánu

Ney – posvátná místa Bhútánu

Bhútánci považují celou svoji zemi za spirituální, ale místa označované jako „ney“, jsou nejvýznamnější. Je to posvátný prostor pro to, co je nepominutelné. Obzvláště silná místa jsou ty, která požehnal Guru Rimpoče, velectěný učitel známý také jako Padmasambhava.

Padmasambhava, Mongar dzong, Bhutan (foto Zuzana Odleváková)

Ney může být skála, strom, chrám, nebo celé údolí či hora.

Jomolhari (7326 m.n.m) – Hora Bohyně – jedna z ney (foto Zuzana Odleváková)

Tak, jako je příznivý čas pro určité činnosti astrologicky, tak jsou ney vhodná topograficky pro rozvoj lidské spirituality. Vyzařují totiž k tomuto účelu příznivou přírodní energii. Proto kdokoliv, kdo zatouží najít vnitřní mír a zlepšit spirituální praxi, jako je meditace, měl by vyhledávat takováto místa.

Ney jsou často velmi spektakulární místa nebo přírodní úkazy. Mnoho z nich je umístěno na dramatických nebo hrozivě vypadajících místech, visících na skalách, skryté v hustých lesích nebo na místech, kde straší.

Taktsang – Tygří hnízdo (foto Zuzana Odleváková)

Říká se, že pobyt na takém nebezpečném místě vynáší na povrch silné emoce jako vnitřní strach ze smrti, připoutanost k životu a jiné podobné psychické slabosti. Konfrontace s těmito emocemi pomáhá praktikujícím posilnit jejich vnitřní vyrovnanost a sílu mysli a tím zlepšit spirituální vývoj.

O posvátných místech jako je Taktsang a Singeydzong se říká, že mají oboje: topografickou sílu a také moc stimulovat spirituální zkušenost, která pomáhá k spirituální transformaci osoby víc jako kterékoliv jiné místa.
Proto není překvapením, že tyto místa vyhledávali na meditace i mistři jako Padmasambhava a jeho družka Ješe Tsogyal. Věří se, že tito mystici zkrotili a pokořili zlé síly a zlé duše, které se toulali v okolí ney.

Krajina nad Singeydzong. V podhůří je jeskyně, kde meditovala Ješe Tsogyal (foto Zuzana Odleváková)

Zapřísahání nebo zakletí těchto entit povzbuzuje praktikujícího ve spirituální praxi. Místní božstva ho zase podporují a ochraňují před škodlivým rozptýlením a překážkami. Poutníci svými modlitbami sílu těchto míst ještě zvyšují.

Mnich z kláštera Singeydzong u posvátného Černého jezera – Tsonak (foto Zuzana Odleváková)

Omba Ney – Taktsang Východu je postavený na útesu, na kterém je možné vidět slabiku OM. Je to jedno z tří unikátních svatých míst spojovaných s Guru Rimpočem. Další dvě jsou Aja Ney, kde je viditelná slabika AH a Hungrel Ney se slabikou HUM.
Om ah hum je mantra na očištění těla, řeči a mysli. (Om reprezentuje tělo, ah řeč a hum mysl).

Omba Ney – nazývané i Taktsang východu (Photo: Trashiyangtse.gov.bt)

Plazení se přes úzkou část jeskyně na útesu nad chrámem očistí vaše hříchy. Nedaleko tohoto ney je kempovací místo a hezká vesnička Omba.

Aja Ney (Ugyen Wangchuck Institute for the Conservation and Environmental Research)

Histórie Aja Ney se datuje do 830 našeho letopočtu. Přibližně tehdy tibetský démonický král, Khikha-rathoed (ten se psí tlamou a kozí hlavou) byl vyhnaný do izolovaného hustého lesa. Guru Rimpoče strávil víc jak tři dny tři měsíce v meditaci v údolí Aja, čekajíc na správný moment, aby pokořil krále Khikha-rathoed.
Guru v tomto údolí schoval i několik pokladů. Poklady se myslí posvátné texty, knihy a předměty, čím místo získává ještě větší spirituální sílu.

Strávit noc na právě takovémto ney, se považuje za záslužnější čin, než strávit týdny na jiném náboženském místě.

Svitání u Singeydzong (foto Zuzana Odleváková)

Tyto posvátná místa existují v jejich nejčistější formě díky péči věřících. To také přispívá k přirozené kráse Bhútánu, někdy nazývaného „Poslední ráj“.

Výše uvedený text je volný překlad z článku v Daily Bhutan od autora Karma Phuntsho, prezidenta nadace Loden a autora knihy „Historie Bhútánu“. Originální článek.

Měla jsem to nesmírné štěstí, že jsem mohla na jedny z nejposvátnějších bhútánských ney navštívit. Na mé první cestě do Bhútánu to byl Singeydzong, kam turisté měli a stále mají vstup zakázaný. Při druhé návštěvě jsem prošla několikadenním trekem kolem posvátné hory Džomolhari a také se dostala do útrob jeskyně v klášteře Taktsang, kdy přebývala legendární létající tygřice. Při třetí cestě jsem pověsila s přáteli lungty (modlitební praporky) u mystického místa zvaného Membartso v překladu „Hořící jezero“.

 A jaké to bylo? NEY!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *