Go Kamera 2019

Přednáška o Bhútánu na festivale GO Kamera: Proč se po ní začali lidi objímat?

Telefonát den před Festivalem GO Kamera:

Mohla bys zítra udělat přednášku o Bhútánu?“, ptá se mně Ruda Švaříček, jak kdyby se jednalo o koupi rohlíků na snídani.
„Kde?“, ptám se zaskočená přihloupě.
No, v Brně, na festivale GO Kamera.“
„Vždyť tu přednášku má mít Lilie. Co se stalo? Já jsem v Liberci, nemám nic připravené…“
„Ještě ti zavolám,“ a položí. Typický Ruda. Chaos a shon. Říká se tomu také improvizace. Je to jedna z jeho nejlepších vlastností.

Festival GO kamera je můj oblíbený. Vždy se tam sejdou velmi zajímavé osobnosti a přednáší o destinacích, které mně pak nedají spát a já bych se nejradši sebrala a toulala světem. Tentokrát měla mít přednášku i šarmantní Lilia Khousnoutdinová. A to o Bhútánu. O krajině, do které jsme se obě zamilovali a díky ní se také poznali. Spolu jsme pak sdíleli naše příběhy o místech a lidech, jenž jsme navštívili.

Chvíli na to mi volá Lilie a vysvětluje mi důvody, proč nemůže na festival přijít a prosí mě jestli to za ní vezmu. Se sevřeným žaludkem souhlasím. Přeci jenom mé jméno není tak zvučné a projev na veřejnosti tak častý a suverénní. Naopak jsem introvert, který radši píše.
Není čas přemýšlet, kdo je kdo :). V rychlosti probereme s Lilií koncept přednášky. Do svého povídání o unikátních místech Království hřmícího draka zahrnu Liliiny projekty, které ho také podporují a vše bude, jak má.

Lilia Khousnoutdinová v šatech z bhútánské ručně tkané látky, které jsem oblékla na festivale GO Kamera také já.

Do noci vybírám z tisícovky fotek ty nejreprezentativnější a promýšlím k nim hodinové povídání, které by zaujalo, poučilo, nadchlo, vyvolalo emoce a probudilo chuť tuto krajinu navštívit a inspirovat se ní.

Brno,Festival GO Kamera, Hlavný sál A:

Dnes tady měla být Lilie. Já se jmenuji Zuzana. V hebrejštině to znamená lilie… Doufám, že budu důstojná náhrada.“

Mám na sobě Liliiny bhútánské dračí šaty. Jsou ručně utkané z červeno-žluto-zelené příze. Na nich mám se stejným vzorem sako do pasu. Táto kira – dlouhý obdélníkový pás látky, který kolem sebe zavinují Bhútánky jako tradiční kroj, je už na míru upravený v české dílně Ilony Bittnerové.

Kira neupravená

Právě podpora tradičních řemesel jako je tkalcovství, je jedním z projektů Lilie. Mezi další patří i charitativní projekt na podporu ženského klášteru Kila Gompa na západě Bhútánu. Lilia je zároveň zakladatelkou spolku „Přatelé Bhutánu“ a jednou ze zakladatelek nadačního fondu „Šťastné Česko“, který spolu s agenturou STEM na základě inspirace konceptem bhútánského hrubého domácího štěstí měří štěstí i v ČR.

Poté, co objasním původ nádherných šatů, si sedám za počítač. Proklikávám se fotkami, které ve mně vždy vyvolají pocit štěstí a nadšené povídání jde tak nějak samo.

Proč to objímání na konci přednášky?

Na samý konec představuji na fotce doktora Saamdu Chetriho, vedoucího centra pro Hrubé domácí štěstí v Bhútánu. Dr. Chetri vysvětluje na svých přednáškách pocit štěstí jako biochemickou reakci.

K tomuto pocitu je zapotřebí čtyř hormonů: endorfín, serotoním, dopamín a oxytocín.

Endorfiny se vylučují, když cvičíme, serotonin, když jsme vděčni, dopamin, když jsme laskaví a oxytocin se mimo jiné vylučuje, když se objímáme.

Kdo chce zvýšit index českého a slovenského hrubého domácího štěstí,
ať se teď postaví“, 
vyzývám své posluchače. Většina se opravdu zvedá!

„K dosažení pocitu štěstí se musíme obejmout laskavě, s vděčností a se srdcem na srdci si vyměnit tři nádechy a výdechy.“

Pozoruji z pódia, jak se lidí objímají. Ale ne všichni. Jak já introvert jim rozumím. Není tomu tak dávno, co bych zůstala vzdorovitě sedět: „Nebudu objímat jako nějaká trubka někoho cizího.“ Než jsem poznala, jak dokáže být dotyk i cizí osoby léčivý, pokud najdeme odvahu ho přijmout… A jak dokáže měnit naladění u všech, kterí se mu odevzdají. Jak se lidi mění před očima jenom proto, že se měním já sama.

Dr. Saamdu Chetri - vedoucí Centra pro Hrubé domácí štěstí
S Dr. Saamdu Chetri na přednášce o Hrubém domácím štěstí v Lucerně, r. 2017

Těm, které jsem dohnala tímto počinem do úzkosti a nekomfortu se omlouvám. Těm, kterým jsem zlepšila den, gratuluji. V té chvíli jsem objímala vás všechny a byla jsem šťastná i já. A jestli není nablízku nikdo, koho byste objali, obejměte sebe. Vždyť vy jste ti, kterých byste měli mít nejraději.

A největší počin dne? I sám Ruda Švaříček se postavil a byl mojí výzvou donucen obejmout nejbližší osobu. Byl ní muž. Nenápadný, skromný… Ten, který s Rudou obešel nejposvátnější horu světa – Kailash.

Většinou ti, ke kterým máme nejvíce s úctou vzhlížet, jsou ti nenápadní po našem boku.

Mniši vycházející po modlitbách ze svatyně v Punakha dzong

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *